Martin Laco – NePoPo® Gold Multipricator

Jedním z hlavních důvodů, proč si často nerozumíme s našimi psy je ten, že jim dáváme lidské vlastnosti, lidské emoce, lidský způsob myšlení. Avšak psi jsou v zásadě velmi jednoduchá zvířata (aniž bych je chtěl jakkoliv shazovat), jejichž mozek funguje jinak než mozek nejvyspělejšího tvora na světě – člověka. V tomto článku se tak tedy podíváme na to, jak se pes učí, jaký způsob myšlení pes používá.

To nám pomůže pochopit, jak psa cvičit, vychovávat a proč nám ale i pes často nerozumí – on to prostě jednoduše nedokáže. Není toho schopen.

Asociativní a neasociativní učení

Neasociativní učení – je takové učení, kdy si pes nezapisuje vztah jednoho podnětu k druhému. Patří sem: vtiskávání, habituace a senzitizace

Asociativní učení – je takové učení, kdy si pes zapisuje vztah jednoho podnětu k druhému. Patří sem: klasické a operantní podmiňování

Vtiskávání

Vtiskávání nebo imprinting je neasociativního učení, vázané na časově omezené období v určité fázi vývoje jedince a vedoucí k dlouhodobým a obvykle trvalým a nezvratným změnám chování. (Konrád Lorenz). Zde se bavíme o podnětech do 7. týdnu věku psa.

Je dokázáno, že pokud pes neviděl do 7. týdne stáří psa člověka, už nikdy si k němu nedokázal k člověku vytvořit silnou vazbu. Z tohoto důvodu je nutné, aby psi do 7. týdne věku byli vystavování velkému množství různých podnětů z okolí, je to nutné proto, aby se v mozku vytvořilo dostatečné množství synapsí, které jsou důležité pro další kvalitní budoucí vývoj psa. 

Z tohoto důvodu je naprosto kritický výběr chovatele, který si toto uvědomuje a podle toho se štěňaty pracuje. Při výběru chovatele se vždy dívejte na jeho vlastní práci se psy. Chovatel musí být kynolog a chovatelská stanice musí mít chovatelský záměr – tedy musí zde být účel daného chovu v zájmu chovu daného plemene.

Konrad-lorenz

Habituace

Neasociativní učení, které je nutné k tomu, abychom ignorovali podnět, který se nám stál známým a tento podnět pro nás nemá vážný význam. Představte si, že se přestěhujete k blízkosti letiště. V prvních dnech a týdnech budete zvuk letadel vnímat, později už vůbec. Na podnět si tedy přivykneme tehdy, když mu budeme vystavování často a nebude pro mozek mít velký význam.

Pochopení habituace je tedy extrémně důležité. Nejvíce si tuto nutnost uvědomíte u socializace, jejíž samotnou podstatou je právě přivykání psa na běžně podněty našeho světa. Pamatujte! Nejlépe socializování psi jsou pouliční psi, psi bezdomovců apod. Nejhorší genetický materiál, ale skvěle socializovaný. Proč? Vnějšímu světu jsou vystavování často a dané podněty pro ně nemají velký význam (není ovlivnění od psovoda).

Senzitizace

Neasociativní učení, které je nutné k nárůstu vnímavosti vůči určitým podnětům, které pro nás mají pozitivní nebo negativní následky.

Typickým příkladem, na jaký podnět chceme, aby pes byl citlivý je z výcvikového hlediska „Povel“. U povelu později chceme, aby se dokonce stal reflexem, tedy aby fungoval bez vlivu vnějších podmínek.

Opakem senzitizace je desenzitizace, tedy snižování citlivosti. Snižujeme tedy citlivost na podnět, na který už je pes citlivý. Toto je typické pro práci se strachem.

Klasické podmiňování

Asociativní učení, kde dochází k učení na bázi spojení dvou podnětů, z nichž jeden získává tímto spojením nový význam.

klasické-podminovani

I. P. Pavlov (ruský psycholog) popsal ve své knize Podmíněné reflexy (1923) vztah mezi podmíněným (naučeným) a nepodmíněným (vrozeným) reflexem a podnětem. Tedy pokud před podáním žrádla (nepodmíněný podnět), zazvoníte třeba na zvoneček. A toto budete opakovat… Zvuk zvonečku (nyní podmíněný podnět) přebírá význam žrádla (nepodmíněný podnět). Samotný zvuk zvonečku vyvolá slintání (podmíněný reflex).

Aby mohlo dojít ke spojení mezi podněty, je třeba, aby první podnět byl vždy ten nový, který chceme naučit, a po krátké pauze následoval podnět, jehož význam má nový podnět převzít.

Pauza, která je nutná, je dána nervovou soustavou psa…. v pracovním výcviku psů se řídíme pauzou 1,6 vteřin. Pokud naopak chceme, aby se dané podněty nespojovali řídíme se pravidlem pauzy delší než 5 vteřin.

Praktické příklady

Asi nejznámější příklad je naklikávání psa, kdy spojujeme nový podnět (zvuk klikru), se žrádlem. Při naklikávání a později i při aplikaci klikru ve výcviku si dejte pozor právě na pauzu: 1,6 vteřin. Je to naprosto kritické a zde dělá spousta lidí chybu, protože se snaží doručit odměnu, co nejrychleji po kliknutí. Je to klik > 1,6s pauza > poté až sahám pro odměnu.

Dalším typickým příkladem je spojení povelu s požadovaným chováním. Aby měl povel význam, stával se podmíněným reflexem, je třeba ho podmiňovat s chováním a dodržovat právě pauzu 1,6 vteřin. Tedy, když řeknu povel, po 1,6s pes musí provést požadované chování. V opačném případě nedochází k podmiňování vyřčeného povelu a povel ztrácí význam – habituje se. Poté je povel nespolehlivý a často jsou takové povely poté úplně zničené a je třeba volit nové.

Naopak příkladem, kdy rozpojujeme je například odebírání aportu. Zde dochází často k nežádoucímu spojení: ruce na aport > pusť. Později: příchod s aportem > ruce > pusť. Toto spojení má poté za výsledek v drtivé většině překusování buď právě v pozici ke mně nebo při příchodu do pozice ke mně. Řešením je právě mezi jednotlivé kroky dávat 5 vteřinové pauzy, aby k nežádoucímu spojení nemohlo dojít.

Operantní podmiňování

Asociativní učení, kdy dochází ke spojování mezi chováním a jeho důsledkem. Na základě daného důsledku je pak chování posilováno (bude se vyskytovat častěji) nebo trestáno (bude se vyskytovat méně častěji). Popsal americký psycholog B.F. Skinner.

Známe 4 důsledky chování, které nazýváme: Pozitivní posílení, pozitivní trest, negativní posílení a negativní trest. Význam těchto spojení si rozebereme níže.

Pozitivní – neznamená nic hezkého, líbivého. Slovo pozitivní má význam znaménka „+“, tedy, že do chování něco přidáváme.

Negativní – neznamená nic nežádoucího, bolestivého. Slovo negativní má význam znaménka „-„, tedy že z chování něco odebíráme.

Posílení – neznamená odměny nebo něco hezkého. Ale má význam, že chování se bude v budoucnu častěji vyskytovat.

Trest – neznamená nic bolestivého nebo nežádoucího, ale má význam, že chování se bude méně častěji vyskytovat.

operantni podminovani

Pozitivní posílení

je důsledek chování, kdy dojde ke zvýšení výskytu chování tím, že se do daného chování něco přidá.

Př.: když pes běží k vám, dáte mu pamlsek, který chce. Chování „přiběhnutí“ se bude vyskytovat častěji tím, že do chování „přibíhání“ se přidal pamlsek, který pes chtěl.

Pozitivní trest

je důsledek chování, kdy dojde ke snížení výskytu chování tím, že se do daného chování něco přidá.

Př.: když pes běží k ohradníku pro koně a zavadí o pasák. Chování „jít na konkrétním místě k pasáku“ se bude vyskytovat méně častěji tím, že do chování „jít blízko k pasáku“ bylo přidáno něco, co pes nechtěl.

Negativní posílení

je důsledek chování, kdy dojde ke zvýšení výskytu chování tím, že se z daného chování něco odebere.

Př.: tahání na vodítku, kdy pes táhne za jiným psem, a když ho dosáhne, tlak na krku zmizí. Tahání se bude vyskytovat častěji tím, že po úspěšném tahu následovalo odebrání tlaku na krku psa.

Negativní trest

je důsledek chování, kdy dojde ke snížení výskytu chování tím, že se z daného chování něco odebere.

Př.: když si pes vynucuje štěkáním (chování) akci psovoda, ale psovod naopak veškerou interakci ukončí. Chování (štěkání) se bude vyskytovat méně častěji tím, že se z chování odebralo něco, co pes chtěl.

I zde platí, že aby došlo ke spojení chování a jeho důsledku: musí důsledek přijít do 3 vteřin po chování. Tedy pokud chcete buď zvýšit četnost chování nebo snížit, musíte to udělat do 3s po chování. Naopak pokud cíleně nechceme spojovat chování a důsledek, opět se držíme pauzy 5 vteřin, aby k danému spojení nedošlo.

Zvolené názvoslosloví není úplně štastné, on také B. F. Skinner nebyl kynolog. Bohužel řada lidí do názvosloví promítá emoční zabarvení daných termínů, své domněnky, představy a ideologie. Nebo názvosloví zneužívá pro marketing a populistické postoje. B.F. Skinner také neodhaluje, který důsledek je horší nebo lepší, který bychom měli ve výcviku používat, kterým se vyvarovat, apod. On jen popisuje vztah mezi chováním, jeho důsledkem a následný dopad do dalšího vývoje výskytu chování.

Díky tomu víme, že pokud se chování vyskytuje častěji, například nežádoucí chování z pohledu psovoda (třeba štěkání na jiného psa), tak dané chování je z pohledu psa posilováno buď negativním nebo pozitivním posílením.

A naopak pokud žádoucí chování z pohledu psovoda (například spolehlivá poslušnost) se vyskytuje méně častěji, je dané chování z pohledu psa naopak trestáno buď pozitivním nebo negativním trestem.

Jak se pes neučí

Výše vypsané způsoby učení má člověk společný se psy. Avšak pes nemá tak vyvinutý mozek jako člověk, takže z logiky věci některé způsoby učení, chápání, pes narozdíl od člověka nemá.

maxresdefault

Z obrázku výše si můžete všimnout, že pes má o mnoho méně vyvinutý mozek než člověk. Především přední neokortex je o hodně méně vyvinutý u psa. A právě v neokortexu sídlí centra uvažování, myšlení a učení, které z nás dělají člověka. Jedná se především o učení nápodobou a vhledem. K tomuto způsobu učení pes nemá přístup, fyzicky k tomu nemá vyvinutý mozek.

Učení nápodobou

je založeno na pozorování okolí, druhých jedinců a skupin. Pokud jedinec vidí, že modelové jednání vede k úspěchu, pak si toto modelové jednání fixuje. Pokud ovšem modelové jednání vede k neúspěchu a trestu, potom jedinec modelové jednání potlačuje a nepřijímá.

K učení nápodobou pes musí situaci chápat, představit si ji a poté realizovat. Musí pochopit, že jeho pravá packa je jeho pravá packa a když vidí, co dělá pravou packou druhý pes, tak když udělá to samé… No zkrátka pes takto uvažovat nedokáže, toto je vyšší forma učení, kterou moc zvířat vedle člověka nedokáže ovládat (potřebují k tomu vyvinutější neokortex) jsou však výjimky (papoušci, slon, delfín, opice, apod.)

Pes nepozná sám sebe ani v zrcadle. Natož, aby mohl napodobovat jiného psa, nebo úplně jiný druh.

Lidé bohužel často zaměňují smečkové chování, emoční smečkové vyladění, instinkt nebo pouhou zvědavost a náhodu za schopnost psa se učit nápodobou. Ježíš to by bylo jednoduché :), vzít psa na stadion ať se dívá, posadit před TV a pak hezky u usínání ať vizualizuje a zítra předvede. 🙂

Z tohoto vyplývá, že čekat, že pes něco pochopí tím, že to odkouká a že mu to přeci musí dojít…. no nedojde, nemůže…

Učení vhledem

je učení, kdy jedinec dojde k náhlému a spontánnímu pochopení v určitém momentu řešení problému a celou situaci vidí v její celistvosti,  chápe její logiku a interakce s okolím a dalšími situacemi.

Známý experiment byl založen na tom, že opice byly zavřeny v kleci a před klecí visel trs banánů v takové vzdálenosti, aby na něj opice nedosáhly. V kleci však byla tyč. Po marném natahování končetin k trsu opicím došlo, že ta tyč v kleci se dá použít k přitažení trsu banánů, které je pak možno sníst.

Pro učení vhledem je tedy nutná představivost, pes by si musel dané situace vizualizovat v hlavě, pochopit kontext a pak realizovat. A jak všichni víme, toto pes nedokáže. Pes neumí pochopit komplexně situaci a proto například neumí používat nástroje. Nemá dostatečně vyvinutý neokortex pro tento způsob učení.

Závěr

Z výše uvedeného vyplývá, že polidšťování, tedy dávání psům, lidský způsob myšlení, uvažování, učení, emocí, schopností empatie apod. ve skutečnosti staví hluboký příkop v tom, abychom si rozuměli s naším psem.

Například laická veřejnost si myslí, že pes je empatický a reaguje na naši intonaci hlasu. Pes bohužel empatický není, on si jen pomocí zkušeností spojil danou intonaci s tím, jaký to mělo význam pro něj. Když psa odměňujeme, řada lidí má spontánně laskavou intonaci, a naopak když psa kárají, spontánně používají hrozivou intonaci. Dojde tedy k napodmínění intonace, nikoliv ke vcítění. V pracovním výcviku psů, kdy nám hrozivou intonací se snaží psa testovat, tohoto podmiňování využíváme. Tedy spojujeme hrozivou intonací s odměnou. Pes se poté hrozivé intonace neobává.

Pes tedy nedokáže vycítit naše emoce, nemá vrozený šestý smysl, empatii. Spousta věcí, která se laicky takto jeví, je pouze naučená dovednost (napodmíněná), tedy získaná zkušeností. Toto je z kynologického hlediska si důležité uvědomit, protože nám to pomůže pochopit řadu chování, například, že štěkání na jiné psy není způsobeno převzetím nervozity ze strany majitele.

Pes nemá dostatečně vyvinutý mozek pro pokročilé formy učení, chápání a uvažování v porovnání s člověkem. Pes je stále ve své podstatě „jednoduché“ zvíře, a nezměnilo na tom ani pár let soužití s člověkem. Největší službu našemu psovi prokážeme tím, že ho budeme brát jako psa, tím lépe pochopíme jeho potřeby, způsob učení a pomůže nám to ve společném soužití, výchově a výcviku.

Jak se lidově říká, že pes žije pouze přítomností, tak je to dané tím, že z výše uvedeného textu vyplývá, že k podmiňování dochází pouze do 3 vteřin. Nyní možná již i rozumíte, že pokud chcete podmiňovat (výcvik psa), timing je v kynologii kritická disciplína.

Zároveň je třeba nepodléhat marketingu, populismu a ohýbání slovíček. Slovo pozitivní neznamená nic hezkého, ale že je do chování něco přidáváno. Slovo negativní neznamená nic špatného, ale že se z chování něco odebírá. Slovo trest neznamená něco bolestivého, ale že se chování bude měně častěji vyskytovat.

Například rozšířeným mýtem je, že na začátku negativního posílení je pozitivní trest. Což je samozřejmě chybně. Jak již víte trest neznamená něco nepříjemného, ale že se četnost chování bude snižovat. Posílení naopak znamená, že se četnost chování bude zvyšovat. Pokud tedy tlak aplikovaný do chování zvyšuje četnost chování – jedná se o negativní posílení, pokud snižuje četnost chování – jedná se o pozitivní trest. Rozdíl je více než jasný a není zde žádná tenká linie.

Praktická aplikace výše uvedeného trvá roky. Proto se kynologem nelze stát přes noc nebo po přečtení pár knížek, či po absolvování online semináře. Každý se může naučit tyto fráze, jako si každý může načíst tisíce receptů. Nevěřte předříkávačům receptů. Ale až vaření lahodných pokrmů ukáže, zda jste vše pochopili. V kynologii platí to samé.

Sdílej článek:

1 názor na “Jak se psi učí”

  1. ,,že štěkání na jiné psy, není způsobeno převzetím nervozity ze strany majitele..“
    Ach, díky za tuhle větu! Je to tak neuvěřitelně nabíjející, si něco takového uvědomit. Člověk pak celou situací projde daleko více sebevědoměji a psa lépe zvládne (s tím, že vím proč to pes dělá, jak to řešit).
    Moc se mi líbily i pasáže, kde zmiňujete timing do 5 vteřin. Tohle jsem však neznala. V jednom ze systému, člověk může dloumat nad tím, co psa učit, když chování nechci spojit s tímto, když pes něco udělá co nemá,…
    Výborně vysvětlené pojmy.

    Moje nejlepší rozhodnutí ve výcviku a výchově psa, bylo rozhodně tohle – změnit metodiku – a více se zajímat o práci se psy, kterou děláte VY!

    Moje práce s 12 letým psem, je konečně po pár měsících vidět. Vlastně už po pár týdnech.

    Děkuji! Skvělý článek. Opravdu, dobrá práce. A že je to ve Vaší práci se psy vidět.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám naše články?Nezmeškejte další článek

Odebírejte newsletter

Další články