Martin Laco – NePoPo® Gold Multiplicator

Agresivní chování u psů je poměrně časté problémové chování, které řešíme v naší praxi. Častá je agrese na lidi a to i v rodině. Důvodů může být mnoho: dominantní agrese, to nejčastěji známe, když se potká samec a samec, strachová agrese jako zoufalé řešení situace. Jaký je ale nejčastější důvod této agrese?

Asi nikoho nepřekvapí, že důvodem je rozmazlenost psa, chybějící výchova a výcvik. Vysvětlím na příkladu. Představte si starší paní, které odejdou děti z domu, pořídí si psa z útulku. Pejska je jí líto a je plná touhy někomu dát svoji péči, myslí to dobře. Žije v laické představě, že čím větší láskou a péčí zahrne svého psa, čím více uspokojí vše, co pejsek chce, tím ji pes bude vděčnější, bude ji mít více rád, bude šťastný, bude se skvěle chovat a budou skvělá dvojka.

Takže pes si zakňučí u misky a paní už běží dosypat, udělá smutné oči u vaření a vždy z toho něco kápne, chce na procházce jít doprava, jde se doprava. Chce přeznačit tento patník, stačí zatáhnout a paní povolí, musí přeci přečíst „pesemesky“. Zaškrábe na dveře, jde se ven. Výcvik, tím nebudu svého psa „buzerovat“, nějaké omezení? Vždyť je to rovný partner v domácnosti.

Aniž si to majitelka uvědomuje, tak několika desítkami interakcí během každého dne nevědomky podporuje v psovi to, že on je ten, kdo má rozhodující slovo, že on je ten, kdo tomu doma „velí“. Pozor není to tak, že on by velet chtěl, ale bylo to tak, že majitelka mu svým chováním nevědomky tuto roli vnutila.

Je tedy pak logické, že když paní přijedou vnoučata, pes spí na gauči, a majitelka chce udělat místo,… tak pes nechápe, proč jemu „vládci domu“ si dovoluje někdo říkat, kde má a nemá ležet, ozve se vrčení a může být i kousnutí. Pes to nedělá, protože by byl zlý, protože by se bál, protože by byl ve stresu, protože by byl dominantní, jen pes nechápe, proč je tato situace jiná, když tisíce historických zkušeností dávali psovi naprosto jiné informace.

Rozmazlený pes, pes s chybějící výchovou, výcvikem a zdravě nastaveným vztahem mezi majitelem a psem, je právě nejčastější důvod agrese u psů. A je nejčastějším důvodem pokousání v rodině.

Jak tomuto problému předcházet je vlastně snadné, nedávat psovi pomyslnou „korunu“ na hlavu psa, která mu prostě nepatří. Není to zdravé. Je si třeba uvědomit, že i pes potřebuje výchovu, mít zdravě nastavený vztah a vytyčit hranice domácnosti, ne proto, že já jako majitel bych chtěl nějak „dominovat“ nad psem, ale proto, abych psovi vytvořil srozumitelné prostředí a stabilní prostředí. A nedílnou součástí vyvážené výchovy je i výcvik psa.

Dejte si tedy pozor, abyste nepodlehli kultu psa. Tedy dnešnímu „modernímu“ přístupu ke psovi, kdy si z něj uděláme dítě, partnera, terapeuta, plyšáka. S tímto mindsetem jdete totiž výše zmíněnému problému velmi naproti.

Dalším extrémem, kterým se majitelé snaží tomuto problému „předcházet“ je buzerace psa, takže majitelé, kteří strkají psovi ruce do misky s jídlem, psovi jednu plesknou, i když zavrčí v rámci hry a tedy vzrušení, nepouští preventivně psa prvního do dveří, nebo ho klidně převalí na záda, aby mu ukázali, kdo je doma pánem. Samozřejmě ani tento extrém není vhodný a jediné, co může přinést je pes žijící ve schíze s jakým magorem vlastně žije.

Jediným správným způsobem, jak tomuto způsobu předcházet, je spolehlivý výcvik (tedy základ komunikace se psem), který použijete k výchově a nekonfliktnímu nastavování hranic ve vašem životě. Vychovaný a vycvičený pes je zárukou toho, že takovýto problém nebude nuceni nikdy řešit.

Pokud už tento problém lidé mají, paradoxně volí dvě odlišná extrémní špatná řešení, která už jsou vlastně zmíněná výše.

Prvním je, že opět uvěří kultu psa a přijmou za své, že jejich rozmazlený pes je ve stresu. Dejte si tedy pozor na kult psa (pozitivka), který má u problémové chování jednu předepsanou diagnózu, kterou předepisuje každému psovi bez rozdílu: pejsek je ve stresu, má naplněný stresový kyblíček, chce to více lásky, laskavosti, apod. Tudíž nasazenou „korunu“ začnou ještě více opečovávat. Vše samozřejmě funguje, až do konfliktních situací. Takže nefunguje.

Druhým a opačným extrémem je, že rozmazlovanému psovi tedy hrubou silou ukáží, kde je jeho místo, což vede k ještě více nesrozumitelnému prostředí a buď k úplné bojácné pasivitě psa v daných situacích nebo naopak ke zvýšené ostražitosti a tedy zvýšené agresi.

Opět jediným správným způsobem je začít pracovat na chybějících základech, tedy výchova a výcvik. Dejte psovi spolehlivé a pevné základy výcviku poslušnosti: přivolání, chůze na vodítku, zůstaň, sedni, lehni. A tyto základní cviky pro komunikaci se psem použijte ke srozumitelné výchově bez konfliktů, abyste psovi vysvětlili, jak se má v různých situacích chovat, napomínat tedy chování psa, vychovat psa a srozumitelně mu tak nastavit hranice domácnosti. Tím vytvoříte srozumitelné prostředí a začne se zdravě budovat váš vztah se psem. Světe div se, problémové agresivní chování poté samo vymizí.

Pokud se vám tento blogový článek líbí, dejte mi prosím like, zanechte koment a článek prosím sdílejte! Děkuji moc!

Sdílej článek:

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se vám naše články?Nezmeškejte další článek

Odebírejte newsletter

Další články

Novinka
Martin Laco

Jak vybrat štěně

Jak vybrat štěně je jedno z nejžádanějších témat obecně, i vy sami, moji sledující, jste měli zájem o zpracování tohoto

Číst více